Nápad uspořádat svatební editorial – nebo spíš takové menší odpolední focení – vznikl už poměrně před dlouhou dobou, ještě před tím, než se Peťa (Petu Cakes) vdala. Shodou okolností jsem celou svatbu fotil také já a tak teda nebyl důvod cokoliv řešit a prostě jsme to zrealizovali. Nechci si moc připisovat jakékoliv zásluhy, protože z 90 procent to jde všechno z hlediska organizace právě za Peťou.

Já v podstatě jen fotil. Ostatní se postarali o zbytek. A že toho nebylo málo! K celému dni a vlastně i k přípravám se váže poměrně dost práce a stráveného času včetně komplikací, které jsme museli řešit až na místě. O počasí se asi vůbec nebudeme zmiňovat. Skoro nic nám nevyšlo tak, jak jsme si plánovali, ale o to hezčí fotky se pak povedly. Skoro až k neuvěření! A jelikož jsme u mě na blogu, tak to rozebereme hezky od začátku! Já ten editorial vidím jinak, pro mě je to vlastně výstup hlavně tady. Ostatní fotografové nahrají 50 fotek pod sebe, no já mám rád to ještě trošku okecat.

Datum: 2. 11. 2019
Čas odjezdu: 12:00
Počasí: 7 °C

Složení: Celá parta kreativců
Technika: 2× 5D3
Rozsahy: 50, 16-35, 400

Petra se vdávala 7. září. No a jak všichni víme, tak v září už to s tím počasím je tak padesát na padesát. Buď to vyjde naprosto dokonale, bude svítit sluníčko a všichni budou šťastni, a nebo bude prostě hnusně a bude pršet. No a na nás vyšel právě ten déšť. Na druhou stranu ale fotky dopadly nad očekávání dobře a povedlo se nám to na jedničku včetně videa. Ta svatba byla fakt super a prostředí, kytky, výzdoba a všechno okolo bylo nachystáno dokonale. Vlastně na málokteré svatbě se výzdoba ladila takhle do detailu. Skvělá práce. Sweet bar asi netřeba zmiňovat. 10/10.

A už v den D jsme řešili editorial (vlastně i před tím). Shodou okolností byla naše modelka Eliška na svatbě taky. Ta se ukázala jako nevěsta právě v dnešním editorialu.

Věc, kterou jsme dlouho řešili, bylo místo. Tématem byl podzim a tak jsme nejdřív volili les. Výběr lokality jsem měl na starosti já a nejdřív mě napadl nějaký břízový háječek, jelikož žlutá barva listů a bílá barva stromů by udělaly hezký kontrast, ale nejbližší břízy jsou snad jen za hranicemi v Polsku při směru na Krakow. Pak mě napadl les Království, což je tady kousek za Olomoucí. Vydal jsem se tam fotit nějaké produktovky a samozřejmě jsem vjel přímo do lesa, jelikož ten les má tak 5×5 kilometrů, nechtělo se mi tahat foťáky, produkty a ještě jít pěšky x kilometrů, minul jsem i zákazovou značku a zvednutou závoru. Přece jenom tam budu jen hodinku, to stihnu.

No. Nestihl jsem to. Musel jsem pak využít svoje kontakty z práce a vysvobodit se telefonátem starostovi – ten poslal hajného a ten mi sdělil, že editorial nepřipadá v úvahu. Les nicméně jako z pohádky. Nevadí.

No a pak už nevím, myslím, že Peťa posílala nějakou inspiraci editorialu od vody, no hned mě napadl lom Výkleky s krásně čistou – až modrou vodou. Plácli jsme si, vše bylo připraveno. Termín jsme jen upřesnili na 2. 11. 2019 na 12:00. Všichni jsme se měli sejít na místě.

S blížícím se termínem jsme sledovali počasí, no nevypadalo to bůhví jak oslnivě. Zataženo, možná i déšť a vítr. Já v týdnu ještě fotil nějaké klienty a počasí bylo skvělé, azuro, teplo, sluníčko no v sobotu ráno se vše změnilo, když bylo mokro a foukalo. S Ondrou jsme i lehce měli problém vůbec vlézt do vody, při tom větru a vlnách (chodíme se přes zimu každou sobotu koupat), ale nakonec jsme to zlomili a zvládli deset minutek ve vodě. Já pak šel ještě točit do města, ale bylo jasné, že počasí mít nebudeme. Co se dá dělat, aspoň máme vymyšlenou super lokalitu!

Kolem půl dvanácté jsem teda sbalil obě těla, 50 mm, širokáč a ještě i 400 mm a vyrazil jsem směr Ostrava. Za shellkou doprava a za 20 minut jsem byl u lomu, no hned po příjezdu něco nehrálo. Stály tu na parkovací ploše nějaké stany s cateringem – uff, snad tu není nějaká akce. Vyskočil jsem z auta a šel jsem obhlédnout situaci. Po cestě jsem potkal evidentně staff a ptám se co se děje: „My tu dnes točíme film, sorry“. Haha, to je super, do toho začalo i trochu pršet.

Za pár přijela Petra s manželem a všichni ostatní, no řešili jsme teda změnu lokality. Já se ještě otočil u dálnice, kde jsem viděl nějaké břízy – to by hrálo s tím mým prvotním nápadem, ale nakonec to neklaplo. Dole pod cestou jsem také viděl malý rybníček, tam by to také šlo! Objel jsem tedy obec a vydal se do luk, že se tam dostanu z boku. Udělal jsem tři kroky směrem k rybníku a levá noha mi zajela asi tak 15 centimetrů do směsi bahna a vody. Super začátek dne. Ok, tak tady taky ne.

Chvilku jsme se pak dohadovali, kam a co a vlastně jak a jestli bude pršet teda. Někdo přišel s nápadem najít nějaký jiný lom, a že v Olšovci vlastně lom je, pojeďme teda tam. Zvažovali jsme ještě další varianty, ale všechny stejně vedly směrem k Rusavě a tohle je vlastně po cestě. Kdyby to nevyšlo, volně bychom navázali na směr a pokračovali dál.

Lom mile překvapil. Je to vlastně jen přístupová cesta, která volně přechází v křišťálově čistou vodu. Prostě jsme došli na konec cesty, tam je pár betonových patníků a odtokový žlábek. To je vše. Holky to tedy postavili přímo na konci, abychom měli aspoň trochu lomu v záběru. Sem se určitě ale pojedeme s Ondrou vykoupat, ta voda stojí za to!

Všichni začali nosit veškeré vybavení na místo. Květiny, dorty, dobroty, slavobránu, výzdobu, všemožné látky, stoly, židle a dekorace všeho druhu. Jen já nic nenosil. Já totiž fotil a točil. Máme i hromadu fotek z backstage. Uvidíme, jestli to postnu zase sem na blog, a nebo jen na Instagram.

V mezičase jsme s Eliškou zaběhli na pět minutek do lesa a vznikly první portréty. Make up, vlasy a kytky včetně šatů – vše bylo na jedničku a do okolního prostředí to perfektně zapadlo. Na konci článku pak najdete výpis všech zúčastněných včetně odkazů na sociální sítě – tam si pak můžete prohlédnout konkrétní práci a třeba i navázat nějakou spolupráci na svoji vlastní svatbu!

V lese jsme byli možná tak 15-20 minutek no nafotili jsme toho vcelku dost – já to bral jako takové zahřívací kolo, že pak ještě budeme fotit. No, nefotili jsme nakonec už nic. Stejně už pak nebylo třeba, všechno jsme udělali v té úvodní dvacetiminutovce. Pohoda.

Po návratu z lesa už jsme měli skoro nachystanou scénu pro další focení. Sám jsem se nikdy podobné akce neúčastnil, a tak jsem si fotil, jak mě zrovna napadlo. Příště tomu dám asi trošku lepší plán. Je pravda, že nás lehce tlačilo počasí, sem tam trošku kapalo, nikdo nevěděl, co všechno stihneme. Proto jsme se do toho hned pustili. A šlo to hezky. Ono když Eliška přesně věděla, co dělat, jde to samo. Vlastně co snímek, to použitelná fotka. Vybral jsem ale pochopitelně jen to nejlepší.

Portréty fotím víceméně jen na Canon 50 mm f/1.2 L USM hlavně díky možnosti jít s clonou úplně dolů, na 1.2. Takový snímky pak mají jedinečný charakter. Tentokrát jsem měl ale na druhém těle i Canon 400 mm f/5.6 L USM – pro naprosto bezkonkurenční ostrost a brutální rozmazání pozadí. Fotky z obou skel jsou naprosto odlišné, ale barevně totožné. Je to super a vyšlo to skvěle!

Po odfocení všelijakých portrétů, jak s kytkou, tak celé scény, jsme se přesunul na focení detailů jednotlivých elementů. Holky si s tím daly práci, a tak je potřeba poctivě to všechno nafotit. Sweetbar, kytky, celkovou výzdobu. A myslím, že se to nakonec dost povedlo. Teď už jsem fotil dá se říct jen na padesátku. A jak říkám, moc jsem nevěděl, jak to vlastně uchopit a tak jsem se držel nějakého instinktu a cvakal, co se mi líbilo. A je z toho prima setíček a jako naše první focení asi dobrý. Však vidíte na fotkách okolo, že.

U focení, a nemyslím jen tuto akci, se vždycky snažím zachytit spíše momentky, než abychom něco nějak strojili, proto jsem zakomponoval i fotky, které by třeba u jiných fotografů neprošly. Víc jich pak teda asi bude v backstage, kterou jsem fotil hned s chystáním. Souběžně jsem tedy zvládl udělat dvě videa, taky z backstage a pár záběrů z celého focení, přece jenom, když se ty obrázky hýbou, vypadá to zase trochu jinak. To vše je právě teď na Instagramu – ve výběrech – můžete se na to kdykoliv podívat.

Co se týče editu fotografií, tak ti z vás, co mě sledují, ví, že mám hodně barevné snímky, se sluníčkem, čisté a ostré – prakticky bez šumu. No mým dobrým zvykem je udělat si edit přesně na míru okolnostem, počasí, celkové náladě. Proto fotky zpracovávám primárně hned po akci, abych ještě  zachytil celkové pocity a promítlo se to právě do výstupu. Fotky většinou odevzdávám v tentýž den, pokud jde o menší věc, a nebo do 14 dnů, pokud jde o svatbu.

Tady jsem volil hodně podobný způsob úpravy právě jako na Petině svatbě, kde jsme shodou okolností měli dost podobné podmínky, ale s tím rozdílem, že tehdy nám o dost více pršelo a bylo minimum světla. Výstup jsem tedy ladil do temnějších, sytých barev s hromadou zrna, aby to hezky odrazilo atmosféru – což se dost podařilo. Obdobně jsem postupoval i tady, kde to celé na mě zanechalo podobný dojem. Přidal jsem i kapánek toho šumu – nebo zrna – aby to dokreslilo atmosféru. Zhodnotit můžete sami na fotkách okolo.

Taky jsem dost stáhl žlutou, aby nám pozadí na jistých místech dost „vybledlo“ a vznikl celkem zajímavý kontrast s okolím. Vidět to jde zejména na fotkách z 400 mm objektivu, kde je v pozadí skála.

Eliščin makeup, barevnost okolí a kytky – vše hrálo barevně dokupy a krásně se doplňovalo, výsledkem je fungující celek, který myslím reprezentuje přesně to, čehož jsme chtěli na začátku dosáhnout a myslím, že změna lokality od lomu Výkleky nám jen prospěla, protože tady jsme měli i trochu listí, trošku lesa okolo. To vždy vykouzlí o poznání hezčí pozadí, než holá skála v lomu.

Sluníčko nám sice vůbec nevylezlo, ale barevné to je dost, hlavně díky listům.

Holky si myslím udělaly i dost storíček, když jsme s Eliškou fotili a něco určitě ještě dohledáte na Instagramu u všech zúčastněných.

Určitě všichni budeme rádi, když nám dáte follow a kouknete třeba na víc fotek na konkrétních sociálních sítích, bavíme se především o Instagramu. Dostanete se tam proklikem níže:

Sladký bar: @petucakes
Fotografie: @honzaykart
Květiny: @flowera.kvetiny
Slavobrána: @profeel_event
Tiskoviny, cedule: @psani_by_m
MUaH: @natykfox
Sukně: @studiolamour
Věneček: @kvete.kviti
Šperky: @crystalgriddesign

Abychom to tedy nějak zhodnotili. Po nepovedeném začátku, kdy jsme to skoro zabalili, se z toho podařilo vykouzlit něco unikátního a s výsledkem jsem spokojen a doufám, že stejně tak jsou spokojeni i všichni zúčastnění. Určitě to ještě zopakujeme a už teď jsme se trošku bavili o jarním editorialu? Tak jako tak do toho jdu s radostí znovu!

Doufám teda, že se vám fotky líbily a že třeba i využijete služeb kolegů klidně i na vlastní svatbu! S nikým jiným, než s opravdovými profesionály v oboru bychom nikdy nespolupracovali, takže si můžete být jisti stoprocentním výsledkem. Se svatbami máme všichni bohaté zkušenosti a rádi s čímkoliv poradíme! Stačí napsat!

Sleduj na Instagramu:

HonzaykHonzayk – Fuji