Po 14 dnech jsme se vydali na další výlet. Počasí opět nevypadalo vůbec dobře, ale nakonec jsme se rozhodli, že to zkusíme. Vybrali jsme za cíl Červenohorské sedlo a Červenou horu. Na dalším výletu bychom to chtěli dotáhnout až na Keprník.

Datum: 9. 12. 2018
Čas odjezdu: 3:40
Počasí: -3 °C, vítr 8 m/s, mlha, extrém
Parking: Červenohorské sedlo
Cíl: Červená hora

Délka výšlapu: cca 7 km
Převýšení: 317 m
Složení: Já, Martin, Petr a Tom
Technika: Canon 5D3, 6D a 70D, Sony A7 II
Rozsahy: 16-35, 10-20, 70-200, 400

Po návratu z výšlapu vždycky týden vymýšlíme, kam bychom mohli příště vyjet. Padnou různé návrhy a možnosti a postupně zvažujeme, co vybereme. Tentokrát jsem navrhl Červenou horu. Podobá se hodně té Břidličné, kde jsme byli minule a navíc to jde pak protáhnout až na Keprník. Rozhodli jsme se ale, že nejdříve pokoříme tu Červenou a příště bychom došli až na Keprník. Navíc to počasí má být všelijaké a má hodně foukat. Dron jsem ani nebral. V předpovědi 7 metrů za sekundu, ale ve skutečnosti to mohlo být dobrých 12.

Počasí v Olomouci ještě vypadalo poměrně dobře, ale čím jsme se blížili blíž sedlu, tím to vypadalo hůř. Řídil jsem já, konečně máme opravené topení v autě, a tak můžeme vesele jezdit a v teple! Navíc nové zimní gumy, nic nás nezastaví!

Nahoru jsme dorazili s předstihem a už bylo vidět, že to bude stát za to. Venku fakt hodně foukalo a navíc do toho sníh. Dali jsme se do kupy, cigárko, nasadit nesmeky, tentokrát to Tom nepodcenil a vydali jsme se správnou cestou nahoru. Problém byl v tom, že těch cest tam bylo několik a ve sněhové vánici, mlze a jen s čelovkou hledat značky byl docela problém. Věřili jsme tedy Tomovi, že nás vede správně. První cestu jsme minuli, ale na druhý pokus už to dle mapy vypadalo, že jdeme správně. Šlapali jsme nahoru a bylo asi tak 5-8 cm sněhu. Pořád ale hustě sněžilo a foukalo.

Zhruba 1/4 cesty před vrcholem by měla stezka odbočovat doprava po žluté, i tuto odbočku jsme museli hledat. Už byla řádně zapadaná sněhem a ledem, proto jsme všichni šli v jedněch stopách. Cestu razil Petr a držel se příkazů navigátora Toma, no a já s Martinem jsme se drželi v jejich stopách. Jedno šlápnutí vedle a člověk mohl skončit po kolena ve sněhu. Závěje byly občas poměrně vysoké. Cesta k vrcholu to byla náročná, navíc čím výš jsme byli, tím silnější byl vítr, což bylo dost nepříjemné a bunda rychle profoukla. Největší problém jsem měl já, protože jsem si nenaimpregnoval boty a už jsem začínal cítit, že to tam trošku prosakuje. Nahoře už jsem věděl, že je zle a chlad s vlhkem od nohou už byl docela nepříjemný. Snažil jsem se teda neustále pohybovat, abych nohy udržel alespoň trochu v teple, což se nakonec podařilo a nebyl problém.

K vrcholu jsme dorazili s asi hodinovým předstihem a hledali jsme závětří, kde bychom mohli složit batohy a dát si trošku čaj – jo a kluci tradičně cigárko nebo dvě. U skály to vypadalo fajn, moc nefoukalo, zato padal sníh. Ale to se dalo vydržet. Dokonce jsme v dálce viděli nějaké další čelovky. Někdo měl asi podobný nápad jako my haha. Viditelnost byla nulová.

Když už jsme zaznamenali, že přibývá trochu světlo, chtěli jsme se vydat kousek ke kapličce. Nachystali jsme se a vydali jsme se zhruba tím směrem, kde by měla být no zvládli jsme možná tak deset metrů. Vítr s ledem a sněhem byl tak silný, že se prostě nedalo pokračovat a tak jsme to otočili a vrátili jsme se zase do závětří. Po kontrole předpovědi jsme zjistili, že by se vítr měl zhruba za hodinku uklidnit a Tom našel žlutou značku, vydali jsme se tedy ke skalnímu oknu, což je útvar kamenů asi 200 metrů směrem na sever.

Počasí se skutečně trochu uklidnilo, a dokonce už šlo vytáhnout i foťáky na pár záběrů! Stativy byly sice obaleny sněhem a ledem, ale Petr s Martinem nakonec zvládli i pár fotek ze stativu. Já jsem fotil jen z ruky, protože se mi nechtělo dávat do kupy stativ. Kameny vypadaly v mlze zajímavě a všude kolem se taky nějaké snímky daly najít. Po zhruba dvaceti minutách jsme se vydali k té kapličce, kam jsme před tím nedošli a našli jsme i stezku, která byla vyznačená vysokými kůly. V kapličce jsme potkali dva turisty, kteří tam evidentně nocovali. Pak už nezbývalo nic jiného, než se vydat dolů, protože lepší počasí už asi mít nebudeme. Pořád mlha a husté sněžení. Tak jako tak fotky mají něco do sebe a je to zajímavé. Pravá krutá zima. Poznali jsme, že se nevyplatí počasí podceňovat, a že je fajn věřit předpovědi.

Jak jsme se začali přibližovat k autu, přibýval i sníh, který už byl poměrně těžký a mokrý. Měli jsme co dělat, abychom autem vůbec vyjeli, ale nakonec všechno dopadlo dobře a pár snímků jsme si odnesli. Příště ale asi dáme na předpověď.

Sledujte nás na Instagramu:

PetrHonzaykTomMartin